Reparát z matematiky (opravná zkouška)

Příprava na reparát na ZŠ a SŠ

V prvé řadě bych vás poprosila o zaslání podkladů pro reparát přes Skype. Většinou student dostane od učitele podklady, které zahrnují rozsah učiva pro reparát. Prosím o jejich zaslání přes Skype, abchom věděli, na co se máme zaměřit. Osnovy jednotlivých ročníků se můžou škola od školy lehce lišit. Pro přípravu doporučuji si pořídit sbírky příkladů, které mám já osobně k dispozici a se kterými též můžete samostatně pracovat. Samozřejmě můžete pracovat i se školní literaturou, ale ta nemusí být pro samostudium a naší vzájemnou spolupráci úplně nejvhodnější. Klíčové je, aby sbírky měly výsledky, abyste si mohli zkontrolovat vámi počítané příklady. Za sebe doporučuji literaturu pro ZŠ a literaturu pro SŠ.

Čím dříve se přihlásíte u mne na přípravu na reparát, tím obvykle míváte výuku levnější, protože se nám podaří najít termíny z mých „levnějších cenových časových pásem“. Čím později se přihlásíte, tím na vás zbydou obvykle „dražší termíny“, pokud vůbec najdeme časový prostor na výuku. Za akutní a intenzivní výuku si tím pádem více připlatíte, protože většinou již sklouznete do mých dražších cenových pásem dle mých ceníků. Prostě honění doučování na poslední chvíli se nevyplácí a mnohdy spolu pak už nenajdeme vhodné termíny či termíny v dostatečném počtu. Čím dřív v srpnu přijdete, tím lépe. Znáte to: Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Stavební kameny: zlomky, sčítání, odčítání, násobení, dělení a znaménka + a −

Mějte na paměti, že učivo základní školy či střední školy potřebné na reparát obvykle nebudeme brát ihned na začátku doučování. Obvykle prvních pět vyučovacích hodin strávím se studentem odstraňováním základních a hrubých nedostatků znalostí učiva základní školy. Typicky jde o zlomky, násobení, sčítání, odčítání a s tím související znaménka + a −. Pak teprve můžeme jít dál. Když toto student neumí, tak musíme toto nejprve dohnat. Jde o základní předpoklady pro výuku matematiky. Bez nich bychom se nikam nedostali a jen bychom se motali stále v kruhu a utápěli v chybách. Na těchto věcech více než z poloviny závisí správný výsledek jakéhokoli výpočtu! Většinou právě toto bývá hlavní kámen úrazu, proč studenti neumí správně spočítat a dopočítat jakýkoli příklad.

Bez dobrých stavebních kamenů (znalostí sčítání, odčítání, násobení, dělení a práce se znaménky) nelze cokoli dělat dál. Bohužel zde bývají obrovské nedostatky, jak u žáků ZŠ, tak i u studentů SOŠ, někdy i gymnázií. Pokud student tuto látku bez problémů ovládá, tak můžeme přistoupit rovnou k látce reparátu. Nebývá to však obvyklé a většinou je nutné toto zopakovat a znovu kompletně vysvětlit. Takže mějte na paměti, že z mnou doporučeného rozsahu 20 až 30 vh zbyde ve finále tak 15 vh až 25 vh věnovaných opravdu přípravě na reparát, tj. učivu daného pololetí, ze kterého je reparát. U průběžného doučování to tolik nezdůrazňuji, ale u přípravy na reparát bývá tlak na čas, protože obvykle včera bylo pozdě. Tuto průpravu a opakování zařazuji u doučování vždy, pokud s touto látkou má student problém, a to ať už jde o reparát či pravidelné průběžné doučování. Proto počítejte s „přípravkou prvních pěti hodin“, než se vůbec „rozjedeme“.

Rozcička z matematiky prvních pět hodin

Prvních pět hodin obvykle trochu trvá, než si student vůbec na výuku zvykne, zorientuje se, opadne ze studenta prvotní stres a zvykne si i na používání online vybavení, obvzláště tabletu a stylusu (dotykového pera) a online webové tabule . Nic není úplně hned. Jak se říká: „Hned se ani pes nevys**!“ Takže počítejte, že prvních pět hodin bývá taková „úvodní rozcvička“ na skutečné doučko, které teprve potom přijde. V první hodině se student seznámí blíže s technikou a principem výuky, moc se toho neprobere, jen se tak navzájem lehce otestujeme a poznáme a spočítají se lehké příklady. Určitý prvotní obrázek si uděláte samozřejmě již po této první hodině, jde o tzv. první dojem, já si ho dělám též a bývá rozhodující, ale není vždy přesný a úplný. Také teprve po prvních pěti hodinách budu já více vědět, jak na tom student ve skutečnosti je. A teprve po těchto prvních pěti hodinách i vy blíže poznáte, zda vám doučování touto online formou se mnou sedí, či nikoli. Někdy též hodně záleží na kvalitním online vybavení. Bez kvalitního online vybavení nemůže být kvalitní ani online výuka. Občas je nutné toto navzájem doladit. Proto než učiním já i vy vůbec první konkrétní závěry a doporučení týkající se online výuky pro daného studenta, dejte společné výuce určitý čas, obvykle stačí prvních pět hodin. Po jejich uplynutí budeme navzájem vědět podstatně více…

Má doporučení z hlediska konkrétních škol

Určité doporučení vám mohu nicméně sdělit ihned, aniž bych znala konkrétního studenta. Proto dále najdete určitá má obecná doporučení pro typického studenta, který potřebuje doučování a má špatný prospěch či si ho chce zlepšit. Tato doporučení vycházejí z mých dosavadních zkušeností se studenty a s jejich doučováním. Doporučení jsem konkretizovala pro jednotlivé konkrétní typy škol. Na druhou stranu obecně na typu školy ve výsledku až tak moc nezáleží, protože relativně tam bývají nároky na studenty obdobné. Náročnější školy mívají chytřejší studenty, lehčí školy mívají slabší studenty, takže se relativně tyto rozdíly ve školách a studentech víceméně stírají a na doučování bývá zapotřebí obdobný rozsah výuky. U náročnějších škol (typu gymnázia, lycea a průmyslovky) se více předpokládá samostudium studenta a bez něho to nejde, proto samostudiu a přípravě na reparát je obvykle na těchto školách zapotřebí věnovat podstatně více času. Hodinová dotace matematiky na těchto těžších školách není o tolik větší než na lehčích školách, ale o to více je zapotřebí samostudium. Ve finále toho však proberou tak dvakrát až třikrát více… Čím větší je hodinová dotace matematiky v dané škole a vyšší náročnost studia, o to více je třeba času věnovat samostudiu a přípravě na reparát. U náročnějších škol je podstatně více kladen důraz na zvládnutí matematiky, tam vám neznalosti jen tak neprojdou. U lehčích škol vám učitelé spíše některé neznalosti odpustí. Sami svoji školu znáte lépe než já, takže to musíte odhadnout i vy sami, co vám ještě projde a co už asi ne.

Základní škola (ZŠ)

Pro přípravu na reparát na základní škole je obvykle nutný rozsah výuky ve výši minimálně 20 vyučovacích hodin. Znamená to tedy přípravu studenta v průběhu celého srpna obvykle v rozsahu dvou vyučovacích hodin za sebou s patnáctiminutovou přestávkou mezi vyučovacími hodinami v jednom dni a to vše o frekvenci 2× až 3× za týden. Pokud se přihlásíte na doučování celkově pozdě, třeba až v průběhu srpna, počítejte s tím, že bude třeba výuka téměř každý den (tedy 4× týdně), a to většinou po dvou vyučovacích hodinách každý den tak, abyste naplnili alespoň 20 vyučovacích hodin za srpen. U základních škol nebývá však vhodné mít více jak jednu vyučovací hodinu denně. Doučování je též limitováno mou aktuální nabídkou volných hodin, které dávám studentům k dispozici v rámci svého rozvrhu. Pouze výjimečně se domlouvám na jiných termínech.

Rozsah 20 vyučovacích hodin není povinný, je z mé strany pouze doporučený a odpovídá obvyklému rozsahu pravidelného doučování pro probrání látky daného pololetí v běžném rozsahu 1× týdně jedna vyučovací hodina po dobu pěti měsíců (1 × 4 × 5 = 20 vh za pololetí). Při takovémto rozsahu doučování je student obvykle schopen si zlepšit průměrnou známku o půl stupně za pololetí a probrat a procvičit celou látku. Větší zlepšení obvykle vyžaduje doučování ve větším rozsahu. Základní školy obvykle mívají výuku dle školních osnov v rozsahu většinou 5× hodin týdně (tj. každý den mají matematiku). Takže na každých pět hodin ve škole nám bude připadat, při rozsahu 20 vyučovacích hodin za pololetí, pouze jedna hodina doučování. Není to mnoho, ale bývá to dostačující.

Střední odborné školy typu „ekonomka“ či „zdrávka“, případně učiliště

Zde se budu zabývat středními školami typu obchodní akademie, zemědělské školy či školami, které mají ještě menší rozsah matematiky, typicky zdravotní školy. Jde o střední školy, které neberou učivo dle učebnic pro gymnázia ani ji neberou v rozsahu gymnázií. Obvykle hodinová dotace ekonomických oborů nepřesahuje za všechny roky studia 12 h týdně (když se sečnou jednotlivé ročníky a jejich týdenní dotace hodin matematiky), u zdravotních škol to bývá třeba jen kolem 7 hodin za všechny roky studia. Do této kategorie škol budu zahrnovat i učiliště. Tam požadavky na matematiku sice bývají nižší, ale zase studentům na těchto oborech obvykle déle trvá, než něco pochopí. V nutném rozsahu přípravy zde nevidím za sebe až veliký rozdíl. Čím náročnější škola, tím více hodin raději vyhraďte. Cekový rozsah matematiky u těchto typů škol bývají 3 až 4 hodiny týdně ročně, v průměru to bývá 3 h na rok. Jednotlivé učební plány se škola od školy lehce liší, některé jdou dohledat na internetu.

Pro přípravu na reparát na střední odborné škole typu „ekonomka“ či „zdrávka“ či učiliště je obvykle nutný rozsah výuky ve výši minimálně 20 vyučovacích hodin. Znamená to tedy přípravu studenta v průběhu celého srpna obvykle v rozsahu dvou vyučovacích hodin za sebou s patnáctiminutovou přestávkou mezi vyučovacími hodinami v jednom dni a to vše o frekvenci 2× až 3× za týden. Pokud se přihlásíte na doučování celkově pozdě, třeba až v průběhu srpna, počítejte s tím, že bude třeba výuka téměř každý den (tedy 4× týdně), a to většinou po dvou vyučovacích hodinách každý den tak, abyste naplnili alespoň 20 vyučovacích hodin za srpen. Doučování je též limitováno mou aktuální nabídkou volných hodin, které dávám studentům k dispozici v rámci svého rozvrhu. Pouze výjimečně se domlouvám na jiných termínech.

Rozsah 20 vyučovacích hodin není povinný, je z mé strany pouze doporučený a odpovídá obvyklému rozsahu pravidelného doučování pro probrání látky daného pololetí v běžném rozsahu 1× týdně jedna vyučovací hodina po dobu pěti měsíců (1 × 4 × 5 = 20 vh za pololetí). Při takovémto rozsahu doučování je student obvykle schopen si zlepšit průměrnou známku o půl stupně za pololetí a probrat a procvičit celou látku. Větší zlepšení obvykle vyžaduje doučování ve větším rozsahu. Střední školy obvykle mívají výuku dle školních osnov v rozsahu většinou 3× až 4× hodin týdně. Obchodní akademie mívají matematiku obvykle tři až čtyři roky, zdravotní školy obvykle pouze dva roky (tj. téměř poloviční rozsah). Celkově při rozsahu 20 vyučovacích hodin za pololetí nám bude připadat jedna vyučovací hodina doučování na každé tři až čtyři hodiny ve škole. Není to mnoho, ale bývá to dostačující.

Gymnázia, lycea a střední průmyslové školy

U středních škol typu gymnázium, lyceum či střední průmyslové školy bývá situace o něho náročnější. Tyto zmiňované školy berou látku podle učebnic pro gymnázia, resp. v gymnaziálním nebo obdobném rozsahu. Jde o školy technického zaměření nebo se předpokládá následné vysokoškolské studium. Rozsah výuky je celkově větší a hlubší než u ostatních středních škol. Nároky jsou za mne minimálně dvojnásobné na probranou látku a její složitost. Na druhou stranu studenti těchto škol bývají více nadaní na matematiku, takže jim jde doučování obvykle lépe a rychleji.

Gymnazisté a průmyslovky nemají zas o tolik větší rozsah hodin jako jiné střední školy (místo 3 hodin týdně mívají 4 hodiny týdně), ale náročnost bývá jinde. Neberu zde v potaz matematická gymnázia, kde mívají i 8 hodin týdně. Standardně gymnázia a průmyslové školy mívají čtyři hodiny týdně po dobu čtyř let, což je celkem 16 h za čtyři roky. Tedy jen z hlediska hodin je to o 1/3 více než na obchodních akademiích. Lycea mívají kolem 14 h celkem týdně za čtyři roky. Jsou tedy něco mezi „obchodkou“ a „gymplem“. Dle mých zkušeností toho v daném roce na gymnáziích a průmyslových školách proberou v matematice tak dvakrát až třikrát více než na SOŠ typu „obchodka“ či „zdrávka“. Ano, studenti zde bývají šikovnější, ale zase na druhou stranu koho čeká reparát, tak asi v matematice zrovna neexceluje. Takže tato výhoda trochu mizí v dáli s ohledem na náročnost studia. To že student neexeluje, může být „chyba“ studenta, stejně tak jako „chyba“ kantora, i to se stává… Náročnost tohoto studia musíme obvykle vykompenzovat vyšším objemem hodin v přípravě na reparát. S ohledem na gymnaziální rozsah výuky a vyšší hodinovou dotaci matematiky je vhodné volit i dvojnásobný nebo alespoň 1,5násobný rozsah hodin nutných pro přípravu na reparát než u běžných SOŠ, tedy cca 30 až 40 hodin přípravy na reparát pro „zopakování“ celého pololetí gymnázia či průmyslové školy. Na 40 hodin se asi během srpna nedostaneme a může to být již nad ochotu a finanční možnosti rodičů i studentů, ale 30 hodin by se zvládnout mohlo. I tak je to kompromis. Já vím, i tak je to hodně (resp. zdá se, že je to hodně). Jenže zdání klame. Bohužel obvykle 40 hodin přípravy vám nebudu schopna ani ochotna během srpna za sebe nabídnout, takže zůstanu u 30 hodin.

Pro přípravu na reparát na gymnáziu, lyceu či střední průmyslové škole je obvykle nutný rozsah výuky ve výši minimálně 30 vyučovacích hodin. Znamená to tedy přípravu studenta v průběhu celého srpna obvykle v rozsahu dvou vyučovacích hodin za sebou s patnáctiminutovou přestávkou mezi vyučovacími hodinami v jednom dni a to vše o frekvenci 4× za týden (tj. 8 vh týdně po dobu celého srpna). Doučování je též limitováno mou aktuální nabídkou volných hodin, které dávám studentům k dispozici v rámci svého rozvrhu. Pouze výjimečně se domlouvám na jiných termínech.

Rozsah 30 vyučovacích hodin není povinný, je z mé strany pouze doporučený a odpovídá obvyklému rozsahu pravidelného doučování pro probrání látky daného pololetí v běžném rozsahu 1,5 vyučovací hodiny týdně (resp. šest vyučovacích hodin měsíčně) po dobu pěti měsíců (1,5 × 4 × 5 = 30 vh za pololetí). Při takovémto rozsahu doučování je student obvykle schopen si zlepšit průměrnou známku o půl stupně za pololetí a probrat a procvičit celou látku. Větší zlepšení obvykle vyžaduje doučování ve větším rozsahu. Gymnázia a střední průmyslové školy obvykle mívají výuku dle školních osnov v rozsahu většinou 4× hodin týdně. Celkově při rozsahu 30 vyučovacích hodin za pololetí nám bude připadat 1,5 vyučovací hodiny doučování na každé čtyři hodiny ve škole. Není to mnoho, ale bývá to dostačující.

Zdá se vám počet hodin hodně?

Jojo, ale zdání klame. Je to opravdu minimum. Realita je bohužel taková, že student bude mít pro přípravu většinou menší počet hodin, než by potřeboval. Důvody jsou různé: rodiče šetří, zbývá málo času, studenti se nechtějí tak intenzivně učit a myslí si, že pár hodin a otevřený sešit budou stačit a já také nemám svůj rozvrh nafukovací. Každý svého štěstí strůjcem. Je to váš reparát a je na vás, kolik času přípravě věnujete a s kým.

Další věcí je, co ještě u učitelů na reparátu projde a jak moc přimhouří obě oči. Výše popsaný rozsah hodin (20 vyučovacích hodin u ZŠ a SOŠ a 30 vyučovacích hodin u gymnázií a průmyslovek) a jejich výpočet je pouze orientační a vychází z mých letitých zkušeností s reparáty a hlavně z průběžné celoroční výuky studentů ZŠ a SŠ. Měl by být pro vás určitou představou. Na reparát zas tolik studentů zatím nemívám, bývají to jednotky studentů za rok, mé zkušenosti z průběžné výuky jsou větší. Někteří studenti se mi bohužel hlásí pro přípravu na reparát dosti pozdě, pár týdnů před reparátem, a pak jsme ve výsledku rádi, když se domluvíme cca na 10 hodinách. Ačkoli i tito mí studenti nakonec byli zatím u reparátů úspěšní, tak za mne je 10 vyučovacích hodin věnovaných přípravě na reparát žalostně málo a je to v těchto případech obrovská sázka do loterie. Spíš to v těchto případech vidím na „smilování se učitelů nad studenty“, než že by se něco opravdu naučili a rozsah výuky byl dostačující.

Tam, kde rodiče opravdu podpořili studenta a dali tomu náležitý čas na přípravu a student začal s přípravou včas, tak jsme opravdu končili s přípravou v obdobném či stejném rozsahu, jaký by měl student za dané období pro průběžné doučování během celého pololetí (tj. 1× či 2× týdně). Během takovéhoto rozsahu výuky si student obvykle polepší známku v průměru alespoň o jeden stupeň dolu za jeden rok, tedy za pololetí je to o půl stupně dolu. Celkově maximální zlepšení bývá od dva stupně dolů. Takže u pětky by student měl v průměru za rok čtyřku při takto intenzivním doučování. Za půl roku (tj. za pět měsíců) 4,5, což je úplně těsně na hraně pro složení reparátu. Pro větší zlepšení by potřeboval student intenzivnější výuku, než toto nutné minimum. Takže při výpočtu nutných hodin pro udělání reparátu jsme úplně přesně na hraně mezi čtyřkou a pětkou (objem doučování za pololetí). S těma přimhouřenýma oběma očima od učitelů by z toho mohla být ve výsledku čtyřka, tedy úspěšně složený reparát…

U reparátu se student potřebuje dostat z pětky alespoň na čtyřku za půlroční učivo a potřebujete to stihnout obvykle za měsíc přípravy!!! Bohužel málokdo se začne učit hned v červenci nebo po ukončení klasifikace. Někdo si na to nechá jen týden či 14 dnů před reparátem, a pak se všichni zblázněte včetně lektorů. Pak těžko seženete kvalitního lektora, který si na vás hned, jak vy si písknete, najde čas a místo dovolené u pláže bude s vámi počítat od rána do večera matiku. Možná si čas najde, ale nechá si to řádně zaplatit. I já si nechám zaplatit rychlou a intenzivní přípravu, pokud pojedeme výuku spolu těsně před reparátem, pokud vůbec najdeme ještě společný čas. Jedu podle svého ceníku a čím je více plnější, tím bývá má výuka celkově dražší. Taková má cenová autokorekce reagující na zvýšenou poptávku. Ani já nemůžu a ani nechci pak vyučovat od rána do večera kvůli opozdilcům, kteří to nechali na poslední chvíli. Ráda se vám budu věnovat a pomohu vám s přípravou na reparát, ale nenechávejte to prosím na poslední chvíli. Pak volné termíny již nejsou, nebo bývají drahé a já taky nejsem stroj na doučko.

Učte se průběžně, učte se průběžně, učte se průběžně! Průběžně se doučujte, průběžně se doučujte, průběžně se doučujte a ne až 14 dnů či týden před reparátem, to už bývá pozdě a ten trn, který máte v patě se nám nemusí podařit už vytrhnout. Společně se můžeme pokusit ho vyndat, ale nemusí se to už podařit. Na druhou stranu pořád je lepší něco udělat a zkusit věci napravit, než neudělat nic. Lepší začít pozdě, než nikdy, ale může být už pozdě. Když se se mnou domluvíte v červenci na celý srpen, tak to za mne bývá ještě ok.

Berte výše uvedený „nástřel hodin“ za mne nutných pro řádnou přípravu na reparát jako orientační. Je zde pro Vaši hrubou představu. Když naplníte můj doporučený minimální rozsah, i tak nemusí mít výsledek jistý. Nic nejde paušalizovat ani garantovat, záleží též hodně na samotném studentovi, jeho osobní přípravě, přístupu a nadání, to se však ukáže až během výuky. Když nenajdeme tolik hodin, kolik by bylo třeba, nebo nebudete chtít tolik investovat za výuku, tak se můžeme domluvit na menším rozsahu. Rozsah výuky ve formě doučování je čistě na Vás. Platí, že každá hodina doučování je dobrá a počítá se, ale nižší rozsah výuky nemusí být dostačující pro řádnou přípravu. Na druhou stranu vám nemohu garantovat úspěšné složení reparátu ani při dodrženém rozsahu hodin, to zkrátka nelze. Berte toto pouze jako určité měřítko a můj odhad. Vše je individuální a též hodně záleží na přístupu a dispozicích studenta a též na učitelích ve škole a typu školy.

Zatím mám zkušenosti, že nikdo, s kým jsme se na reparát připravovali v dostatečné míře, tak z reparátu „nepropadl“. Vždy ho všichni udělali. Dokonce reparát udělali i ti, o kterých jsem byla spíš přesvědčená, že ho nedají. Zatím mi ho udělali prostě všichni, o kterých vím. Na druhou stranu minulé výsledky nejsou zárukou výsledků budoucích. Nelze na to spoléhat, že vám to učitelé prostě dají.

Reparát je „Damoklův meč“ visící nad studentem

Z reparátu není vhodné mít nějaký velký strach, ale je vhodné mít určitý respekt. Je to takový výstražný prst, který by měl studentovi dát najevo, že je třeba se učit, školu neflákat, protože jinak hrozí studentovi opakování ročníku, a to v tom lepším případě, kdy studentovi škola povolí opakování ročníku. Ani opakování ročníku není samozřejmost, student o něj vedení školy žádá v případě, že u reparátu neuspějete. Škola studentovi ale nemusí vyhovět ani v opakování ročníku! Je třeba se na přípravu na reparát nevykašlat a matematice se přes prázdniny opravdu věnovat.

Za mne se matematiku do určité míry může naučit téměř každý a většina studentů reparát po přípravě s lektorem udělá. Učitelé obvykle nemají zájem, aby vás potopili, ale je třeba se připravit. Když nebude vidět snaha či zlepšení, tak vás učitelé raději „pro vaše vlastní dobro“ nepustí dál, protože jsou si vědomi, že bez zvládnutí učiva byste měli v dalších letech ještě větší problémy a učivo tuplem nezvládali. Když se řádně připravíte a bude vidět, že látce rozumíte či jste se alespoň snažili, tak většinou učitelé studenta pustí dál do dalšího ročníku. To je alespoň moje zkušenost.

„Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“

Mějte též na paměti, že platí české přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Když se student na přípravu na reparát evidentně vykašle a matematiku nebude umět a úspěšně to navíc doplní „otrávenými ksichtíky nezájmu“, tak učitelé nebudou mít příliš důvod být na něho „milí a schvívaví“ a do dalšího ročníku či třídy studenta opravdu pustit nemusí, případně ho můžou rovnou vyhodit ze střední školy aniž by mu povolili opakovat ročník, u základní školy se za určitých podmínek třída opakuje. Ani když bude student „snaživý a hodný“, taky ho pustit nemusí, ale pravděpodobnost, že ho pustí bývá při slušném chování vyšší. Slušné chování vůči učitelům je první krok k úspěšnému reparátu.

Když se na to student lidově řečeno „vykašle“ (výstižněji řečeno „vyse**“), tak se na něj spíš „vykašlou“ i učitelé. Na druhou stranu, když učitelé uvidí snahu studenta, zájem studenta, jeho pokrok a zlepšení, tak mu obvykle pomůžou. Většina učitelů učí, protože chtějí učit a chtějí studenty něco naučit a pomáhat jim a mají z pokroků studentů radost. Takže za mne je hlavní se přípravě na reparát v rozumné míře věnovat a nehodit přípravu za hlavu. Spolehněte se na to, že učitelé poznají, jestli jste se látce věnovali či nikoli, i kdyby se vám tam něco nepovedlo! Takže přehnaný strach z reparátu není vhodný, pokud se budete věnovat přípravě. I když budete nervózní a uděláte nějaké ty chyby, tak oni přípravu poznají a ocení. Alespoň za mne by dobrý učitel měl toto poznat a zohlednit. Je tam tříčlenná komise, takže nejde o rozhodnutí jednotlivce. Komise vás může znervóznit, je tam více lidí. Na druhou stranu učitele byste měli již znát a rozhodování o vaší známce bývá objektivnější. Mnohdy se jinak nejpřísnější učitel před komisí (např. u maturity), chová jak „beránek“ a je hodný. Naopak někdy ten, kdo je hodný, tak u komise bývá přísný. A někdo je přesně takový, jak ho znáte z výuky…

Potřebuji lektora matematiky?

Na to si musíte odpovědět sami. Já osobně kvalitního lektora doporučuji každému, kdo má problémy. Nemusím to být nutně já, můžete si vybrat někoho jiného, nebo můžete mít i více lektorů. Když vám bude pomáhat ještě někdo jiný, nebo budete navštěvovat nějaké kurzy, mně to vadit nebude. Lektor může pomoci studentovi a výuka bývá s lektorem snazší. Jsou oblasti, které sami třeba těžko v matematice pochopíte či procvičíte, proto je dobré výuku mít společně s lektorem matematiky, který vám pomůže odhalit vaše nedostatky, vysvětlit vám správně postupy a pomůže vám pochopit látku, kterou jste sami nepochopili a procvičí s vámi učivo. Výuka pak bývá efektivnější, zábavnější, nejste na to sami a rychleji se můžete na reparát připravit. Spoustu věcí si můžete dostudovat sami, ale některé věci je opravdu lepší probrat s lektorem. Čím více samostatní budete, tím lépe. Lektor vám též hraje cvičně roli učitele, používá dané matematické termíny, klade otázky, takže je to i forma hry, která vás lépe připraví na dialog s učitelem.

Po reparátu pravidelné doučování!

Všem rodičům silně doporučuji, aby po úspěšném či případně i neúspěšném reparátu, nekončili s doučováním matematiky, ale rovnou se domluvili se mnou na pravidelném doučování v rozsahu alespoň 1× či 2× týdně ihned od začátku nového školního roku. Předejete tím problémům studenta a prospěch studenta by se měl postupně zlepšit a stabilizovat. Na druhou stranu zlepšení negarantuji, to ani z mé strany není možné. Zlepšení prospěchu však bývá pravidlem. Sama přípravu na reparát vnímám spíše jako nábor mých nových studentů pro další výuku.

Pokud student sám na učivo nestačí, tak bývá nutná dopomoc studentovi formou doučování. Důvody, proč student matematiku nezvládá mohou být různé. Někdy je student v matematice slabší, ale často se setkávám i s tím, že chyba je v učiteli a jeho výkladu (resp. spíše v nevýkladu). Ať už je důvodem špatného prospěchu studenta cokoli, nenechte problémy zajít až do nutnosti reparátu. To už může být pozdě a stojí to zbytečně nervy. Lepší a obvykle i levnější je prevence a průběžná příprava.

Zatím jsem neměla nikoho ze studentů, komu by při pravidelném celoročním průběžném doučování v rozsahu alespoň 1× týdně hrozil reparát. Vždycky se nám to podařilo z pětky dát dolu. Výjimkou jsou studenti, kteří přišli třeba měsíc před uzávěrkou známek a my stihli jen pár douček. Tomu já neříkám průběžná příprava a tyto studenty nepočítám. Obvykle si při pravidelném doučování student svůj prospěch zlepší až se mu výsledná známka stabilizuje (nikoli však na hodnotě 5 :-)). V pohodě z pětkaře může být časem i trojkař, někdy se to zvládne ještě lépe, někdo zůstává u čtyřky, většinou to spíš bývá ta trojka. Z trojkaře může být jedničkář apod. Ale není to hned. Obvykle lze prospěch žáka postupně zlepšit při společném doučování o dva, někdy i o tři stupně dolů v průběhu let.